Netrvalo dlouho a Butovsi se objevuje nový organizátor zapálený pro divadlo. Je jím pan Josef Rajm. Dokázal kolem sebe seskupit a nadchnout skupinu lidí a roztočit další spirálu ochotnického divadla na Butovsku. V roce 1959 začal se skupinou 11 mladých lidí nacvičovat první divadelní hru Kudy kam. Uvedl ji ve slavném sále v hospodě U Kotlářů v Butovsi. I přes počáteční nejistý hlas a nemotornou mimiku herců se hra před vyprodaným sálem (100 platících) vydařila. Všichni účinkující i režisér, maskér a kostimér v jedné osobě pan Rajm, byli s výkony spokojeni. Netrvalo dlouho a objevila s další hra Hrátky s čertem, která měla premiéru 19.4. 1960. Tato klasická pohádka Jana Drdy sklidila veliký úspěch. Mezi mladými herci se objevili i zkušení starší ochotníci, jako bratr Josefa Rajma (role Martina Kabáta) Václav Rajm (role Sarky Farky loupežníka). Poslední hrou na Bukovské scéně byla v roce 1961 (hospoda byla po úmrtí majitelky paní Kotlářové uzavřena) byla opět hra Jana Drdy – Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert. Postavu Káči velmi pěkně sehrála Míla Šindelářová – Kubištová. Veškeré rekvizity, kulisy, židle i stoly byly po uzavření hospody převezeny do opraveného sálu v zámku v Tuři, kde se na nepoměrně menším jevišti v ochotnickém divadle pokračovalo. Bohužel už bez krásné stahovací opony namalované podle motivu K. Hynajse  Kde domov můj. V tom samém roce byla nastudována pohádka Růžové poupě, která byla sehrána třikrát. Pře zimu 1962 – 63 byla nacvičena doposud největší hra, co do počtu herců. Byla jí pohádka Popelka. Premiéra se uskutečnila 16.4. 1964 v Tuři. Po třech reprízách a shlédnutí představení okresní porotu pro divadlo, byla hra vybrána na okresní přehlídku ochotnických divadel do Železnice. V této době na Jičínsku existovalo přibližně 30 ochotnockých souborů. Dne 16.6. 1963 byla hra s velkým úspěchem sehrána před 260 návštěvníky v sále v Železnici. Další pohádka Tři zlaté vlasy děda Vševěda měla premiéru v 17.4. 1965 a byla sehrána dvakrát. Největší úspěch však měla estráda Děti, láska rodiče. Premiéru měla 13.2. 1965 v Tuři a celkem byla sehrána desetkrát na různých místech okresu Jičín. Ještě v tomto roce malá skupina herců V. Gernat, A. Rajmová a I. Formánková, pod režií K. Formánka nastudovala divadlo poezie pod názvem Každá loď má kotvu, svou naději. Dvě reprízy byly sehrány před krajskou porotou na Přehlídce divadla poezie v divadle v Turnově. Po úspěších estrády Děti, láska rodiče byla nastudována v roce 1966 další s názvem Estráda pro kočku aneb kdo se bojí nesmí do lesa. Výběr písniček a scének obstaral V. Gernat, již tehdy talentovaný ochotník. S touto estrádou již tehdy založený soubor MY-64 vystoupil celkem čtyřikrát.

Absolutně největší úspěch ve dvanáctileté éře souboru bylo nastudování veselohry J.B. Tomase – Charleyova teta , která měla premiéru 1.5. 1966 v Tuři a byla opět porotou vybrána na okresní přehlídku ochotnických divadel v do Železnice. Dvojrole Vládi Gernata (druhá v dámském převleku) byla sehrána dokonale s takovou komediálností, že i jeho spoluúčinkující měli co dělat aby nepropukli v smích . Hra měla celkem šest repríz. Ještě v tomto roce a v roce následujícím byla pořádána malá vystoupení s nastudováním dětské estrády a uvedeny tři pořady Supraphon, s pouštěním hudebních gramofonových desek se slovním doprovodem.

V tomto roce ukončil svoji dlouholetou režisérskou práci pan Josef Rajm. Patří mu jistě beze sporu slova díků a uznání. Jeho místo zaujal pan Karel Formánek, pod jehož vedením byla v roce 1968 uvedena hra Romance ve třech poprvé s manželi Coufalovými a uspořádáno pohádkové odpoledne s kouzelníkem. O rok později 1.11. 1969 byla premiéra pohádky Čertovy zlaté vlasy, hra měla celkem osm repríz. Další představení bylo nastudování pohádky Kašpárek a Šmidra v Černém hradu s premiérou 2.5. 1970 a třemi reprízami.

Podivuhodné příhody pana Pimpipána byla pohádka sehraná dětmi pod režisérskou taktovkou Vládi Gernata. Premiéru si odbyla 15.4. 1972 a opakovala se pak ještě dvakrát. Zároveň byla však i poslední hrou. Po tomto roce se soubor rozpadl a svoji letitou činnost ukončil.