V roce 1938 byl založen fotbalový klub JEZERAN Butoves. Fotbalové hřiště bylo vybudováno za Butovsí jižně od silnice Butoves -  Kovač, na lukách které před 100 - 200 lety tvořily dna dvou rybníků s názvy Malé a Velké Jezero. Dodnes se lokalitě říká „Na jezeře“ (správně by mělo být na jezerech). Odtud také pochází název oddílu JEZERAN.

Předsedou klubu byl Josef Kozák, členy výboru pak František Kynčl, Jaroslav Kubín, Jirka Lefnar, Alois Horčičko, Jarda Bucek, z hráčů pak Olda Rybář, Vlasta Kaluha.

Z počátku se hrávaly přátelské zápasy s okolními oddíly SK Popovice, SK Lužany, SK Liběšice a Javoranem Chomutice.

Zakládající členové: Jaroslav Bucek, Josef Bucek, Vlastimil Kaluha, Oldřich Rybář, Vrastislav Rajm, Josef Horčičko, Václav Horčičko, František Fojt, Oldřich Čermák, Vrastislav Šindelář, Miloslav Horčičko, František Kára

Mistrovská utkání následovala v roce 1939, když za JEZERAN Butoves začal nastupovat vynikající hráč a organizátor Vašek Hrubý z Popovic. Okolo něj se vytvořila dobrá parta chlapců z okolí, která začla záhy dosahovat kvalitních výsledků. JEZERAN se stal velmi populární a nastupovala za něj řada hráčů z přespolních obcí.

Milíčeves: Jan Sutr, Olda Babák, Vráťa Šindelář, Květa Berný, Láďa Honzák, Vlasta Kočí

Butoves: Pepík Horčičko, Vašek Horčičko, Láďa Horčičko, Vláďa Horčičko, Vlasta Kaluha, Olda Rybář, Franta Kára, Vašek Hrubý, Áda Šindelář

Vitiněves: Láďa Vích, Jirka Fejfar,Pepík Fejfar, Bohouš Lazák

Jičíněves: Pepík Strhal, Láďa Vaníček, Vašek Pankrác

Žeretice: Láďa Višňar, Bohouš Březský, Franta Slivko

Třtěnice: Láďa Adam, Jindra Kubíček

Vrbice: Sláva a Standa Horákovi

Jeden z nejlepších zápasů byl sehrán na Pecce v době okupace. Z Butovse vyrazila na kolech početná skupina kterou kromě hráčů tvořilo dalších 40 fanoušků. Za mohutného povzbuzování zvítězil JEZERAN 3:1 brankami Franty Novotného, Honzy Sutra a Vlasty Kaluhy.

V roce 1940 měl Jezeran tyto členy: Jaroslav Bucek, Josef Bucek, Vlastimil Kaluha, Vratislav Rajm, Josef Horčičko, Oldřich Rybář, Bedřich Rejha, Václav Horčičko, Antonín Páslar, Vlastimil Kočí, Jan Sutr, Oldřich Babák

Doprava na zápasy probíhala na kolech jezdilo se vlakem nebo i traktorem, který řídil pan Kubín. Každou neděli bylo pro okolí svátkem navštěvovat fotbalová utkání. Fanoušci i hráči se na hřiště sjížděli ze všech směrů.

V roce 1942 je založen v Miličevsi fotbaloví klub AFK, protože JEZERAN v tu dobu již nebyl schopen pojmout všechny hráče. Oba kluby pak vedle sebe hrály a vyměňovaly hráče až do roku 1945. Na podzim tohoto roku pak došlo ke sloučení obou klubů.V Miličevsi byly lepší fotbalové podmínky a oddíl byl přejmenován na Sokol Milíčeves. Hřiště Butovse bylo daleko za vesnicí, hráči se převlékali v přírodě, kdežto Milíčeves byla střediskovou obcí, převlékárna byla ve prospěch hráčů blízko a za nepříznivého počasí se bylo kam schovat. Poválce byly kladeny vyšší nároky na existence klubů a to Butoves nebyla schopna zajistit. Důležité bylo, že se udržela alespoň jedna sportovní organizace, na které má velký podíl JEZERAN Butoves, který v milíčevském fotbale žije dál.

K uskutečnění založení milíčevské kopané došlo 15.října 1942 pod názvem AFK Milíčeves. Přihlásilo se 34 členů. Elán byl velký, ale chybělo fotbalové hřiště. Mladí odvážní milíčevští zakladatelé Jaromír Mlejnek, Květa Berný, Láďa Kořínek a další nadšenci se odhodlali jít žádat o přidělení louky majitele milíčevského panství barona von Seutra. Pan baron Seutr měl pochopení pro potřeby hřiště a dal pokyn adjunktovi panství Zábrodskému, aby na podhájí pod parkem hřiště vyměřil, zařídil u hajných dodat potřebnou smrkovou kulatinu na Janouškovu pilu v Butovsi, kde pracoval předseda František Peřina, zajistil nařezání potřebných hranolů na branky a prken na vybudování laviček. Hned se začaly provádět stavební úpravy, stavění branek, laviček, lajnování atd. Další velkou starostí bylo zajištění výstroje, dresů, chráničů, kopaček a míčů. Vše bylo v té době na body a poukázky a na černo se dalo nakupovat jedině za proviant(mouka, vejce, maso, drůbež a další). Potřebné peníze se vybrali mezi členy a mnoha příznivci. Prodejnu sportovních potřeb pod bránou vlastnil pan Josef Šmejc a s ním byla tato transakce zdárně a tajně provedena. První dresy byly modro-bílé, modré trenky a bílé štulpny. Modrá a bílá jsou klubovými barvami dodnes.Vše se připravilo tak, aby se v roce 1943 mohla hrát mistrovská utkání. Hráči se převlékali v hostinci u Berných na Malé Straně. Jedinou nevýhodou byla poměrně velká vzdálenost k hřišti Na Podháji. Po válce se povedlo hřiště přemístit  parcelace velkostatku z Podháje mezi Velkou a Malou stranu do výhodnějšího prostředí, kde je hřiště dodnes. V roce 1945 došlo ke sloučení s Jezeranem Butoves pod názvem Sokol Milíčeves. Z Jezeranu přišli dvě velké posily. Do vedení organizátor a obětavý funkcionář Václav Hrubý a mladý hráčsky vyspělý, duše nově se tvořícího týmu, Vláďa Horčičko

Odkaz na fotogalerii s pamětní knihou Jezeranu z roku 1940 zde