Jak to bylo doopravdy! Přinášíme zajímavý skvost týkající se počátku vzniku Butovse jako obce, včetně detailních informací  nejen o výstavbě jednotlivých čísel popisných 1 - 18 atd. ...

Publikováno v novinách Hlas našeho venkova v r. 1938 (19. ročník) č. 6 a 9 autor Ing. Antonín Morávek, zpracoval Aleš Vohánka

Dokud nebyl butoveský dvůr rozparcelován, bylo těžko nazývat Butoves vsí, neboť ještě v druhé polovině 18. století byly tu kromě dvora jenom 3 poddanské grunty, které měly všeho všudy jen 20 korců pozemků. Všechna ostatní půda byla panská. Teprve rozdělením dvora vznikla vesnice o 13 číslech. V roce 1785 měla 14 čísel, roku 1817 20 čísel a 155 osob, r. 1842 při stejném počtu čísel 151 osob, r. 1867 164 osob. Roku 1900 byla Butoves ještě osada katastr. obce Tuří – měla 37 domů a 203 obyvatel, r. 1921 jako samostatná obec 44 domy a 228 obyvatel. 1. prosince 1930 bylo napočteno 50 domů a 206 obyvatel. Stavebně obec roste, jako by chtěla dohnati oč byla dříve ve svém vývoji zdržena. Katastr Butovský jest malý, měří toliko 149 ha.

Butovský dvůr stával po pravé straně cesty, po níž nyní probíhá silnice z Milíčevsi ke Kovači. Jeho stavení uspořádání jest podnes zřejmě patrno. Ze dvorských budov byly totiž zřízeny usedlosti pěti nových familiantů. Jsou to dnešní hospodářství  čp. 1 – 5. Prostor mezi 1-3 a 4,5 bývalo nádvoří. K západní straně dvora, kde jsou nyní čp. 38, 49 a 50, přiléhaly panské pozemky Na kuchynce, na východní straně bylo selské pole, zvané Za ploty. Pole Za ploty náleželo k chalupě no. 2, na jejímž místě stojí domek čp. 6 Josefa a Žofie Řehákových. V řadě s no. 2 byly další dva grunty: chalupa no. 3, později vysunutá k silnici – nynější čp. 7 Josef a Marie Knapových – a barák no. 4 – nynější usedlost čp. 8 Václava a Anny Rajmových. Jak čp. 7 tak 8 není za dnešního času na svém starém místě. Jest postaveno za silnicí při cestě ke dráze. Dvůr no. 1 a tato tři čísla, která měla označení no. 2, 3 a 4 byla před 160 lety celá Butoves. Na sever od silnice na Bydžov  (Kovač - Milíčeves) prostírala se polní trať, řečená u Tuřského kříže. Na rozcestí silnice se stezníkem k Tuři (nynější cesta ke dráze) stával kříž. Pozemky na západ od stezníku jmenovaly se U dvora, pozemky na východ U březiny. Na jižní straně silnice byla polní trať U malého jezírka. Jezírko byl rybník o ploše 7 korců. Začínal v místech, kde je dnešní obecní rybníček a po jeho hrázi, dlouhé přes 200 m, vedla silnice do Vrbice.

Povšimněme si nyní selských usedlostí Butovských. Nebyly to jak už víme, žádné velké grunty. V no. 2 (čp. 6) hospodařil chalupník Jiří Bareš. Podle starých vrchnostenských záznamů měl 15 měřic polí a 1 měřici 2 měřičky luk, tj. 16 měřic 2 měřičky všeho pozemkového majetku. Po Barešovi byl tu Antonín Maťátko.

Ve druhé chalupě no. 3 (čp. 7)  byl hospodářem Václav Sedláček. Podle starého stavu měl 8 měřic a 14 a půl měřičky polí a 13 a půl měřičky luk tj. celkem 9 měřic 12 měřiček. Sedláček směnil si r. 1789 s Janem Rančákem za půllán čp. 31 v Nemyčevsi. Po Rančákovi byli tu Neumanové, otec Tomáš a po něm syn Jan.

Třetí a poslední starousedlík byl Václav Odvárko v baráku no. 4 (čp. 8). Měl jen 5 měřic a 11 a půl měřičky polí. Po Odvárkovi byl v tomto čísle Jan Hadinec.

Všech selských pozemků bylo podle stavu 31 měřic 9 a půl měřičky, po přeměření 37 měřic 5 měřiček. Výměra jest udána předjosefofskými měřicemi o 528 víd. čtverečních sáhách. Tři měřice byly dva korce staré české míry. Měřice měla 16 měřiček  neboli čtvercí  po 33 čtv. Sáhách.

Rozdělení panské půdy na komorním panství milíčevském předcházeli dlouholeté pečlivé přípravy státní správy. Veškerá plodná země, panská i selská, byla přeměřena státními zeměměřiči a byly zhotoveny podrobné mapy obcí a všech k nim příslušným pozemků. Do map byly pak zakresleny příděly ze dvorů a označeny nomerem domu a výměrou ve čt. Sáhách. Rozdělení dvorů bylo úplně připraveno k 1. lednu 1777, vyhlášeno bylo však teprve dne 25. listopadu 1784 a schváleno se zpětnou platností od 1. ledna 1782. Vyhlášení práv a povinností, spojených s předáním pozemků do selských rukou, stalo se tak v Miličevsi na sv. Kateřinu  r.  1784 za účasti zástupců komorní správy, zástupců všech obcí miličevského panství a v přítomnosti král. Krajského komisaře Bydžovského kraje J. Norberta Wahrlicha z Bubna. Státní radu zastupoval c.k. rada a komorní administrátor Josef Karol Schmidt, komorní  panství milíčeveské vrchní správce Martin Mašek a kontrolor František Schwarz. Butoves příslušela tehdy k Vrbici, kterou při tomto aktu zastupoval její rychtář Martin Obešlo a konšelé Václav Macháček a Josef Falta. Po těžkých dobách dočkali se konečně poddaní miličevského panství toho o čem se již několik let mluvilo.

Butoveský dvůr zaměřil a jeho parcelaci technicky provedl státní geometr Jan Klippel šlechtic z Elkershausenu. Bylo rozděleno celkem 268 měřic a 2 a půl měřičky panských polí a luk. Ze starousedlíků dostali oba chalupníci 5 a půl měřic polí a 2 a půl měřic luk. Baráčník dostal 6 a půl měřic polí a 3 a půl měřic luk. Příděly nových familiantů se pohybovaly  od 14 do 30 měřic. Obec zvlášť dostala 25 měřic a 4 měřičky. Vrchnosti zůstaly lesy zvané Prostřední a Put, rybníky Jezero a Jezírko a část pastvin, které byly posléze dány obci.

Ze dvorských budov byly přestavbou upraveny usedlosti no. 1, 5, 6, 7, 8, tj. nynější čp 1-5 a prvními familianty v nich byli: v čp 1 Jan Sedláček, v čp. 2 Antonín Pěnička, v čp. 3 Václav Bucek, v čp. 4 Jan Šindelář a v čp 5 Jan Horák. Po Sedláčkovi hospodařil v čp. 1 Václav Rejha, v čp. 2 po Pěničkovi Václav Kára, po Buckovi v čp. 3 Václav Budina a byla tu hospoda , v čp. 4 po Janu Šindelářovi syn Jan Šindelář a v čp. 5 po Janu Horákovi syn Jan Horák.

Pro ostatní kolonisty – familianty bylo třeba obytné a hospodářské budovy vystavěti. V řadě vedle sebe s čely proti jihu bylo postaveno 5 nových usedlostí, označených numery 9 – 13. Po přečíslování byla to též čísla 9 – 13. V čp. 9 byl prvním hospodářem Jiří Horčička po něm syn Václav Horčička, v čp. 10 byl prvním hospodářem Václav Urbánek, v čp. 11 Martin Kazda, v čp. 12 Jan Rejha, v čp. 13 Karel Rejman. Na starém stojí usedlost čp. 9 v roce 1938 Josef a Marie Hlaváčkovy a domek čp. 11 v tom roce Josef a Julie Horčičkovi.

Po parcelaci byla postavena ještě familie no. 14 , která uzavírala náves na východní straně a kterou se 3 měřicemi polí a luk dostal Jiří Jozek. Po Jozkovi byl tu hospodář Josef Rybář. Nyní je to usedlost čp. 14. Později byla zastavena protější strana návsi čísly 15 – 18 a postupně vznikaly stavby další. Byly to však již baráky bez polí, neboť přebytečné půdy již nebylo.

Z přídělových pozemků platili noví vlastníci jejich pouze tzv. dědičný nájem, který byl odstupňován podle bonity půdy.Činil průměr 1 zlatý 15 krejcarů. Kontribuci z bývalých panských pozemků nesla dále vrchnost. Ze selských pozemků, které byly u čp. 6-8, platila se kontribuce v úhrné částce 11 zl. 51 krejcarů ročně ježto s parcelací dvora pominula robotní povinnost, platili vlastníci selských pozemků, kromě toho ještě náhradu za za robotu v úhrné částce 8 zl. 9 kr.

Nynější obraz vsi je přirozeně zcela jiný než byl před 155 léty v době, když byl Butovský dvůr parcelován. Nastaly četné přeměny vlastnické a mnoho rodových jmen již vymizelo. Najdeme však ještě dosti příjmení, která byla v obci běžná před 100 i před 150 lety. Z rodů, které se po parcelaci udrželi na své usedlosti, kde začal hospodařit jejich předek, jest však jediný rod Šindelářův čp. 4. Přes 100 let hospodaří  ve stejném čísle rod Kárův čp. 2 a rod Rybářův v čp. 14.

Pozn. Aleš Vohánka: z jiných zdrojů se dovídáme že v roce 1911 nebo 1914 vypukl ve vsi požár při kterém schořelo šest chalup. Zatím se mi nepodařilo zjistit v kterém roce tomu tak skutečně bylo. Ing. Antonín Morávek tuto skutečnost ve svém materiálu Z historie obce Butovsi nezmiňuje.